Stránku posunete i kolečkem myši. V případě potřeby tuto stránku zvětšíte dvojklikem kláves Ctrl + nebo zmenšíte dojklikem kláves Ctrl -

---

 

1. seminář o komunistickém koncentráku Minkovice u Liberce 1958 - 1990

Historicky 1. setkání politických vězňů z koncentráku Minkovice i pozůstalých

Předání ceny Jana Beneše paní Kristině Vlachové za TV dokumenty o komunismu

( Praha 8. června 2011 )

 

Místo:

Akce se koná ve středu 8. června 2011 ve 14:30 v budově Ústavu pro studium

totalitních režimů (ÚSTR ČR) na adrese Siwiecova 2428 / 2  Praha 3 Žižkov,

výšková budova přímo u fotbalového stadionu FK Viktoria Žižkov, www.ustrcr.cz

 

Pořadatel:

Nadační fond angažovaných nestraníků, Žitná 562 / 10 Praha 2  www.nfan.cz 

Ústav pro studium totalitních režimů, 

o.s. Výbor na odhalování teroru KSČ v koncentráku Minkovice i jinde, Liberec, 

kriminal-minkovice.wbs.cz ,  kontakt: OSVOT@email.cz

 

Program:

- Slavnostní předání ceny Jana Beneše paní Kristině Vlachové za filmové dokumenty o komunismu

- Krátké projevy hostů, ukázku z Motáků přečte herec Ondřej Vetchý

- Tisková konference k odhalení existence koncentráku KSČ

- Seminář o komunistickém koncentráku Minkovice u Liberce 1958 – 1990

- Prezentace objevených dokumentů MV ČR o vzniku a zániku lágru Minkovice

- Příprava na možné navštívení bývalého lágru 9.9.2011 (o.s.VOT Liberec)

 

 

video pana Františka Bučka ze semináře:

advokát Němec o soudu Vondrušky a diskuze

 http://www.youtube.com/watch?v=Cv9C_YvTttI

rámec

nothing - změní web v okně

rámec - otevře novou kartu (ok)

pop - otevře nové okno prohl.

new - otevře novou kartu (ok)

top - změní web v okně

self - změní web v okně

parrent - změní web v okně

 

 

 http://www.youtube.com/watch?v=ovrTiopeomU

 

new

--

 

Fotografie ze semináře

 

 

 

 

 

paní Zdena Mašínová předává cenu Jana Beneše paní Kristýně Vlachové

 

zdroj web www.sinagl.cz

 

 

---

 

Následují obrazové a textové přílohy - děsivé dokumenty o koncentráku KSČ !

 

Zapomenutá elita národa -

naši zabití nebo již zemřelí političtí vězni Minkovického koncentráku KSČ :

Pavel Wonka z Vrchlabí, jediný opoziční kandidát do Poslanecké sněmovny za komunismu, zemřel ve vězení na následky nelidského týrání v Minkovicích a ve vazbě v HK r. 1988, pachatelé z justice a věznice dosud na svobodě

Ivan Dejmal Ing. z Ústí nad Labem, ministr živ. prostředí, rytíř ekologie, signatář Charty 77, vězně a trápen v Minkovicích, zemřel předčasně v 61 letech

Vítězslav Jandák z Prahy, otec ministra kultury, vězněn a trápen 3,5 roku 1960-1963 pracoval pod generálem Batíkem, člen Akademické legie, neveřejný tajný proces

Franta Bouček z Malé Skály u Turnova, živnostník, světově známý umělecký sklář, zavražděn v lágru Minkovice Vondruškovými kolegy SNB, vrazi dosud na svobodě

Miroslav Dolejší z Prahy, filosof a úspěšný počítačový inženýr, vězněn komunisty 19 let !!! Zemřel na následky podlomeného zdraví z uranových dolů a z Minkovic

René Matoušek z Liberce, po převratu vyšetřoval právě Minkovice, dne 27.3.1992 podle všech indícií nejspíše zavražděn Státní bezpečností, dosud neobjasněno, signatář Charty 77, politický vězeň, člen Občanské prověrkové komise ve vězeňském a policejním aparátu Minkovic a Liberce v letech 1990-1992, vrazi dosud na svobodě. www.ceskatelevize.cz/porady/1142743803-reporteri-ct/207452801240013/

Miloslav Švajdler z Pardubic, vš. student, 9 let vězněn, zemřel sebevraždou m.j. na následky posttraumatického syndromu z lágru, jeho snem bylo pouze odejít na západ

Jiří Boháč z Pardubic, bojovník za svobodu a aktivní odpůrce komunistické zvůle v ČSSR a v lágru Minkovice, člen KPV, během dokumentování zločinu Minkovice po převratu náhle zemřel jako mladý za podivných okolností roku 1990, pokud ne vraždou, pak zjevně na následky útrap v minkovických kobkách (1986-1989) prováděných bachaři a před tím totalitní mocí KSČ a Státní bezpečnosti v jeho životě

a další dosud neznámí čeští občané, jejichž jména a rehabilitaci nám česká justice a české vlády ještě dluží…

Všichni jako skuteční otroci 20. století prošli terorem Pracovního tábora a otrokářské manufaktury Preciosa n. p. dnes světové sklářské impérium Preciosa Gulf s.r.o. Dubaj multimiliardáře Dona Karla z Liberce – exředitele továrny z totality. Na zdech kolem jeho lágru byly vždy obrovské sovětské státní symboly - metr veliká rudá hvězda, srp a kladivo, aby vězni i návštěvy věděli, kdo zde vykonává skutečnou moc.

Říkali jsme mu RUDÉ PEKLO. Pracovní tábor Minkovice byl tajný projekt KSČ z roku 1958, který na jediném místě v Československu jako náhradu za uzavřené uranové doly v Jáchymově zachoval tajný skanzen 50. let až do ledna roku 1990, kdy byl v panice rozpuštěn a dozorci po odvozu vězňů pryč a po spálení archívů z lágru prchali před Občanským Fórem zděšeni jako esesáci z Osvětimi v květnu 1945.

 

 

---

 

4. 11. 2010 přišla ze Švýcarska vzpomínka na vraždu starou 48 let :

Pod lágrem teče v betonových skružích potok. Někde na území fabriky, ještě uvnitř plotu, se jednou skrz ty skruže proboural do potoka mukl a utekl. Asi po týdnu ho chytili, zabili a přivezli zpátky na lágr, kde byl na dvore na nosítkách vystaven. Celý lágr musel kolem těch nosítek defilovat. Dozorce SNB „Panák“ řval, že takto skončí každý, kdo se pokusí o útěk. (Bylo to nějak v roce 1963. Vrah nepotrestán.)

Jindřich Masat, politický vězeň

Luzern, 4.11.2010, Švýcarsko

 

Doplněna informací Jiřího Boháče starou 21 let :

Jeden vězeň od nás chtěl z toho komunistického koncentráku uprchnout podzemní kanalizací. Na obou stranách ale byly mříže. Pepa tam zůstal chudák. Psi tam nechtěli vlézt, dozorci SNB se báli. Pouštěli tam plyn, kyselinu, elektřinu do vody, stříleli tam samopalem, pistolemi, všechno možné, aby ho vyštvali ven. Nevyštvali. Věděl, že by ho umlátili k smrti a pak vystavili na buzeráku v lágru všem ostatním. Po třech dnech je to přestalo bavit, tak tam opět pustili podzemní potok a otvor zabetonovali... Pepa je v tom kanále možná dodnes…    

(Leden 1990)

Jiří Boháč, Pardubice, politický vězeň v Minkovicích u Liberce

 

 

---

 

Tajný rozkaz ministra vnitra Baráka zřizuje Nápravně pracovní tábor 1958

 

 

 

 

 

---

 

Následují fotografie koncentráku KSČ 1958 – 1990

 

Tajná fotografie CIA z auta dne 7. 3. 1988 v 11:05 hod.

Zachycuje drama s propuštěním politického vězně, kterého velitel lágru Šimek a vychovatel Kulíšek nechtěli propustit ani po uplynutí trestu. Rodina marně čeká už od rána po mnohaletém čekání ještě zase další hodiny na otevření pancéřových dveří, protože uvnitř probíhá jiné drama, o kterém nemá potuchy.

Vězeň odmítá podepsat v propouštěcí kanceláři za bránou předložené Prohlášení o doživotní mlčenlivosti, takže ho lágr odmítá propustit. Dokud se matka vězně před branami nezhroutí utrpením. Poté se setkávají… Není však síla pro jedno jediné slovo. Pocity štěstí se nedostavují. Jenom nekonečný žal, ukrutná bolest v srdcích, neuvěřitelně trýznivý pláč a potoky slz...  Ale tak to krutý socialistický režim chtěl.

Šipka vlevo ukazuje na dva sovětské komunistické státní symboly o metrové velikosti na zdi vedle hlavní elektrické brány, které už z dálky všem přijíždějícím ukazuje, kdo je zde skutečným vládcem tohoto Gulagu

 

7. 3. 1988

 

---

 

Tajná fotografie CIA z auta dne 7. 3. 1988 v 11:06 hod.

Rodinné drama plné nepopsatelné bolesti. Rodina po letech vítá svého syna, sotva dospělého chlapce. Podpírají však strhaného propuštěného politického vězně z koncentráku Minkovice. Fotograf v těchto okamžicích riskuje zatčení a deset let kriminálu za špionáž podle § 105 komunistického Trestního zákona. Fotografování věznic za socialismu - zvláště těch tajných a supertajných - bylo „protistátním zločinem“.

Zcela vlevo vyčnívá strážní věž s kulometným hnízdem a s výhledem bachaře do elektrických koridorů s puštěnými psy připoutanými na volných kladkách k ocelovým lankům nataženým podél vězeňské zdi. Bachař má samopal, pistoli a dalekohled. Sleduje veškerý pohyb před branami lágru a nechává zatknout každého, kdo se přiblíží k tajnému lágru bez povolení a písemného ohlášení měsíc předem.

Šipka i v ponurém sychravém březnovém počasí v ovzduší smogu a spáleného tmelu z komínů otrokářské manufaktury - brusírny PRECIOSA n. p. opět ukazuje na dva sovětské komunistické státní symboly o metrové velikosti na zdi vedle hlavní elektrické brány. Všem návštěvám a také nově přijíždějícím vězňům včetně britských a německých občanů (naivně navrátilých se emigrantů do ČSSR) do výkonu trestu jasně říkají: Jste v obdobě sovětského Gulagu, zde nemáte už nikdo nikam žádné dovolání…

 

7. 3 1988

 

---

 

Celkový pohled na lágr Minkovice roku 1988,

vzdálená hesla na barácích jsou zde přepsána do rámu fotografie.

 

 

 

---

 

Vnitřní brána do lágru, cáchovací hranice pro odpočítávání vězňů při přechodu z otrokářské manufaktury PRECIOSA n.p. do samotného lágru na baráky.

 

1987

 

---

 

Zahraniční článek o Minkovicích, o dozorci Burdovi, o vězňovi Wolfovi

a o Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných VONS

v novinách Palach Press London z roku 1979 na straně 31

Na fotografii z roku 1979 oddíl trestanců Válcové technologie z brusírny PRECIOSA n. p.,

čekají s ešusy v rukou frontu na brambory s mrkví.

 

Text pod fotografií:

Minkovice, jeden ze dvou nejtvrdších vězeňských táborů Československa (ve skutečnosti ten nejtvrdší)

 

 

 

---

 

východní hlavní vjezd do koncentráku Minkovice – ale v obci Pilínkov - Liberec 24

(kvůli utajení před Západem byla část obce přejmenována)

 

1989

 

 

---

 

zadní severní nepoužívaný vjezd, za ním okna baráku oddílu G, B,

vzadu nová ubytovna z r. 1988 tzv. Korálek, po r. 1989 vydaná zdarma továrně

 

1990

 

---

 

Fotografie trestní kobky OVKT (oddělení výkonu kázeňských trestů). Stěny byly omítnuté tou nejhrubší betonovou maltou, aby se o ně nedalo opřít a aby co nejvěrněji připomínaly krápníkové jeskyně vykutané v podzemní skále.

Postel tvořil betonový sokl pobitý fošnami v železném rámu. Jídlo zde bylo jen na přežití do druhého dne. Zde se na celé týdny zavíral každý vězeň, který podle zfalšovaných pracovních norem tyto normy v brusírně nesplnil, ačkoliv den co den trávil pracovní dobu v poklusu s nákladem železných aparátů v rukách (přenesl tuny železa) v promočených montérkách, v prachu z obřích brusných válců, špíně, obrovském rámusu ze zastaralých strojů, v jedovatých plynech z éteru a spáleného sklářského tmelu.

To byl systém pracovního teroru. Legalizace nelegálního otrokářského systému 20. století. Psal se rok 1989 !  Zrušeno v lednu 1990 !

 

                                                                   leden 1990 !

 

 

---

 

Resp. až do roku 2002, kdy byly baráky využívané i nadále továrnou Preciosa n.p., později Preciosa Gulf s.r.o. Dubai, Spojené Arabské Emiráte (SAE) zbourány. Továrnu prakticky vlastní už 35 let bývalý komunistický ředitel této otrokářské manufaktury, dnes multimiliardář a vlastník největšího sklářského impéria na světě vybudovaného z potu a krve vězňů včetně těch, co zde byli zabiti anebo v hlubokém zoufalství, beznaději depresi a všudypřítomném stresu a strachu z neustálých trestů spáchali sebevraždu, Don Karl Ludvík z Liberce žijící 20 let v utajení ve Švýcarsku.

 

1958 postaveno a zaplněno vězni           

1990 únor uzavřeno po odvozu vězňů

2002 zbouráno továrnou PRECIOSA         

 

 

---

 

Vchod na již opuštěný barák oddílů B, E+F po listopadové revoluci 1989 poté, co byli v lednu 1990 odvezeni všichni vězni pryč a bachaři se po spálení archívu o 30ti-leté existenci lágru údajně rozutekli jako vyděšené krysy. Na fotce politického vězně jeho manželka a za ní podnikový strážný, který je tajně vpustil do areálu.   (Únor 1990)

 

únor 1990

 

 

---

 

Toto je dvůr lágru, baráky trestaneckých oddílů A,D,G,

v rohu železná  vrata pro přístup do podzemí na tzv. Zvláštní oddělení, zvané „Konec světa“.

Šlo o cely, kde odbojní političtí vězni zároveň spali, žili, pracovali pro fabriku Plastimat,

aniž by vycházeli na světlo ven do lágru nebo do továrny.  

(Únor 1990)

 

 

 

---

 

http://vals.okamzite.eu/index.php/?p=6

 

Svoboda nikdy nebyla a nebude zadarmo.

 

--

2011 © VOT o.s.

 

kontakt  OSVOT(z)EMAIL.cz   editor webu Jan Marek